Victory

Ian Brennan strávil 17 let vyřezáváním repliky plachetnice Victory, která patřila pod velení samotného admirála Nelsona (viz foto). Sochař se rozhodl loď vyřezat z jednoho kusu dřeva a celkem nad tímto modelem "prožil" 5 tisíc hodin. Řeknete si, že 17 let v porovnání s 5 tisíci hodinami je velmi mnoho. Samozřejmě, pokud hodiny přepočítáte na dny. Ale jak sám sochař uvádí, nemohl trávit nad lodí všechen čas. Dřevo bylo dosti tvrdé, takže oproti původním představám byla práce na modelu daleko náročnější. Neméně času trávil Ian vyhledáváním informací o lodi. Chtěl, aby replika byla dokonalá, tudíž musel propočítávat její proporce. 

Admirál Lord Horatio Nelson

Bez zajímavosti nemůžeme ponechat ani fakt, že sám Ian strávil cca rok restaurováním skutečné plachetnice Victory. Dokonce se mu podařilo zjistit, že jeden z jeho předků na lodi sloužil a byl na ní zabit v průběhu jedné z bitev, které byla Victory přítomna. 

Samotná plachetnice je dokonalým modelem v poměru 1:66. Najdete na ní 104 miniaturních děl, 37 plachet a 200 stop "provazu". Na vlajkách je Nelsonovo heslo: "Anglie očekává, že každý muž splní svou povinnost." Použité dřevo je dubové a pochází ze spodní dělové paluby skutečné Victory. Model lodi je pak vyřezán "s větrem" v plachtoví, jelikož se chystá do bitvy u Trafalgaru (1805), kde porazí francouzskou a španělskou flotilu. Tato bitva se stala poslední a triumfální bitvou admirála lorda Nelsona, neboť v této bitvě zahynul. 

Co jste možná nevěděli?

* Plachetnice Victory začala sloužit anglickému námořnictvu v roce 1778. Na její stavbu bylo potřeba 6000 stromů.

* Jméno Victory bylo u námořníků dosti nepopulární. Předchozí Victory se totiž v roce 1744 potopila.

* Po bitvě u Trafalgaru se vrátila do Anglie s tělem admirála Nelsona. Aby bylo uchováno do příjezdu do Anglice, bylo uschováno v sudu s brandy.

* V roce 1831 měla být Victory zničena, protože již dosloužila. Ovšem Sir Thomas Hardy, velitel námořnictva (v bitvě u Trafalgaru její kapitán), odmítl podepsat rozkaz.

* Plachetnice tak byla ponechána v Portsmouthu, kde ve dvacátých letech minulého století již hrozilo její potopení. Po celonárodní výzvě ale byla zachována a převezena do suchého doku, kde ji navštíví přes 400 tisíc návštěvníků ročně.